…držím hubu, krok a zvedám ruku, jak je potřeba…
Můj profesní životopis:
Byl jsem generálním ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Zaměstnávali jsme 3000 dělníků a úředníků. Kávu mi vařila sexy sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613 s řidičem.
Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5 000,- Kč na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5000,- Kč pochovám celý ÚV sám. Od té doby jsem pracoval už jenom jako ředitel malého podniku daleko od velkoměsta. Kávu mi vařila stará sekretářka – důchodkyně, do práce jsem jezdil Tatrou 603 bez řidiče.
Jednou mi vyčítali, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych s transparentem. Od té doby jsem pracoval jako mistr. Do práce jsem jezdil vlastním autem, Trabantem, kávu jsem si vařil sám.
Na stěně jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu k…. sundal. Sundal jsem Husáka… Od té doby jsem pracoval na výkopech. Do práce jsem jezdil na kole a kávu jsem si nosil v termosce. Když jsem jednoho dne kopal, přišli za mnou, abych si kolo schoval, že tudy půjde sovětská delegace. Řekl jsem, že se nemusí bát, kolo mám zamknuté a pojištěné. … a od té doby jsem byl nezaměstnaný…
…ale život mne poučil. Byl jsem dlouhé roky nezaměstnaný, pak přišel sametový převrat. Zvonil jsem na Václaváku jako pominutý. Nechal jsem se okamžitě rehabilitovat. Nebyl to problém, všichni bývalí odstavení členové KSČ pracující jako kopáči, topiči apod. byli rehabilitováni a mega-in. Všichni šli do politiky a také mi to poradili.
Od té doby pracuji v politice i já. Kávu mi vaří sexy sekretářka, do práce mě vozí řidič v Audi A8. Držím hubu a zvedám ruku jak je potřeba a jak mi šéf mého poslaneckého klubu přikáže. Moje životní úroveň zase stoupá. Lobbisté stojí frontu a já držím zase hubu. Se šéfem mého poslaneckého klubu se spravedlivě dělím. Jinak se dělám pokud možno neviditelným. Sedím v PS v poslední řade, aby na mne nebylo vidět. Když na mne zamíří kamera, tak se sehnu pod lavici. K řečnickému pultu se nikdy nehlásím a z PS odcházím zadním vchodem. Alkohol nepiji v poslanecké kantýně ale na záchodě. A levné jídlo si nechávám zabalit domů. Na bankovní účet vůbec nesahám. A mám klídek.
Na výstřelky mládí vzpomínám jen v hezkém.
Teď tam máme ale hodně nových. My zkušenější je budeme muset poučit. Riziko, že dopadnou jako já, se už na obzoru ukazuje. Oni nechápou, že se musí učit oni od nás, zkušených poslanců KSS a Smer. Přece musí vidět, že se musí nechat vést skutečnými profíky. Jedna strana to už udělala, převzala jako poradce a asistenty zkušené a odvolené politiky z VV. Ano, tak se to dělá, páni kolegové, a nic není zadarmo.
Poznámka autora: Pro mladou generaci jsme chtěli tímto objasnit, že to v minulosti skutečně takto probíhalo. Rozdíl mezi minulostí a současností leží jenom ve výši finančních částek, výhod, počtu lukrativních postů a trafik. Zvedat ruku, držet hubu a krok se v politice vyplácí i dnes.
Petr Ondráček
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára